Pamatuji si na první letní zábavy, které jsem do té doby nikdy a nikde nezažil. Na ten neopakovatelný nádech horkého vzduchu, který byl nabit elektrizujícím pocitem volnosti a svobody v nesvobodném Československu. Traduje se jedna historka z pradávné doby – to už se mně dělaly uhry, ale Plusáci už hráli. Když se tehdy Plusáci vraceli z Obříství za ranního kuropění z letního hraní, tak na stromě byly rozvěšené  dámské kalhotky jako taková letní „výzdoba“.

Kdybych už neslyšel žádnou jinou historku z té doby, jen tato by mi stačila k tomu, abych zcela propadnul kouzlu dávných letních dnů.

Podivuhodné hudební bloky, chytře sestavené tehdejším kapelníkem Rudou, zaručovaly, že v každém okamžiku jste se na zábavě pobavili v jiném tanečním rytmu. V podání Plusu mi nebyly protivné dokonce ani lidovky.

Pravdou je, že spousta návštěvníků měřila úroveň zábavy i na počet přeshub. Někdo právem, někdo omylem, že se k tomu nachomýtnul. Další vzpomínka se váže ke hraní ve Vysoké Libni. Tam už se kluci z Plusu na to připravovali předem, protože zde to bylo pravidelné. A tenkrát museli všechno rozbité sklo platit.

Po revoluci si dokonce zábavy pořádali sami, protože pořadatelé na to pár let rezignovali. A pak začaly zábavy vytlačovat diskotéky a noční kluby a doba s sebou přinesla úplně jinou kulturu a styl zábavy. Za pár let se zase všechno na chvilku vrátilo zpět a pohladilo ty naše zjemnělé muzikantské duše. Na chvíli nás to nechalo ještě chvilku si myslet, že svět je ještě v pořádku, i když ve vzduchu už byl cítit zase jiný vítr úplně jiných generací.

Mějte se fajn a zůstaňte nám nakloněni.

Zdeněk