Hudební skupina PLUS

FEJETONY

Od doby prvních vystoupení Plusáků uplynulo již tolik času, že ho mnozí z nás měří na počet vnoučat nebo

počty zaměstnání. Taky by se to období dalo měřit počtem nemocí, ale to by bylo dost morbidní, i když u

mnohých z nás bohužel pravdivé.

Pamatuji si na první letní zábavy, které jsem do té doby nikdy a nikde nezažil. Na ten neopakovatelný

nádech horkého vzduchu, který byl nabit elektrizujícím pocitem volnosti a svobody v nesvobodném

Československu. Traduje se jedna historka z pradávné doby – to už se mně dělaly uhry, ale Plusáci už

hráli. Když se tehdy Plusáci vraceli z Obříství za ranního kuropění z letního hraní, tak na stromě byly

rozvěšené dámské kalhotky jako taková letní „výzdoba“.

Kdybych už neslyšel žádnou jinou historku z té doby, jen tato by mi stačila k tomu, abych zcela

propadnul kouzlu dávných letních dnů.

Podivuhodné hudební bloky, chytře sestavené tehdejším kapelníkem Rudou, zaručovaly, že v každém

okamžiku jste se na zábavě pobavili v jiném tanečním rytmu. V podání Plusu mi nebyly protivné dokonce

ani lidovky.

Pravdou je, že spousta návštěvníků měřila úroveň zábavy i na počet přeshub. Někdo právem, někdo

omylem, že se k tomu nachomýtnul. Další vzpomínka se váže ke hraní ve Vysoké Libni. Tam už se kluci

z Plusu na to připravovali předem, protože zde to bylo pravidelné. A tenkrát museli všechno rozbité

sklo platit.

Po revoluci si dokonce zábavy pořádali sami, protože pořadatelé na to pár let rezignovali. A pak začaly

zábavy vytlačovat diskotéky a noční kluby a doba s sebou přinesla úplně jinou kulturu a styl zábavy.

Za pár let se zase všechno na chvilku vrátilo zpět a pohladilo ty naše zjemnělé muzikantské duše.

Na chvíli nás to nechalo ještě chvilku si myslet, že svět je ještě v pořádku, i když ve vzduchu už byl

cítit zase jiný vítr úplně jiných generací.

V pohledu našich dětí a vnoučat se mohou zdát některé naše příhody a vzpomínky už poněkud

nepochopitelné, neuvěřitelné a archaické. Ale kdo zažil a pamatuje si ten noční šmak letních pařeb za

komančů, tak ten ví, že tyhle pocity z dob našeho mládí nic nenahradí.

Mějte se fajn a zůstaňte nám nakloněni.

Zdeněk

Píšu sem pár řádků protože jsme si s Bédou řekli, že když se nic hudebního neděje v tom našem reálném světě, zčeříme vlny alespoň na našich stránkách.

Naposledy jsem zpíval na plese města Kostelce Nad Labem. To bylo 16.2.2020. Byl tam raut, narvaná sokolovna a skvělá zábava.

Vzpomínám si, je to pár let dozadu, kdy jsem tam s Plusákama hrál na stejné akci a Slávek mi v pauze povídá „nenašel by si pořadatele, aby zhasl světla?“

Abyste mi rozuměli, když je tma tak vy tanečníci se přestáváte stydět a chodíte víc tancovat.

Pauza byla krátká a tak jsem běžel a v davu hledal hlavu s řidším porostem, ta totiž patřila správci.

Už jsem ho zahlédl a běžím místností kde byl raut aby mi pán neutekl.

Přímo před hloučkem občerstvujících se návštěvníků mi podjely nohy a já spadl rovnou na zadek.

Takový ten pád kdy Vám projede bolest celým tělem a vy se chvíli nemůžete vůbec hnout.

Po této epizodě jsem 14 dní nemohl pořádně sedět, zpívat ani chodit.

Nejhorší bylo, že návštěvníci co mě tam viděli si mysleli, že mám asi upito.

Ale ne vždy se neobvyklé věci stávají muzikantům náhodou. Traduje se příhoda, kdy Plusáci hráli v létě na hříšti v Byškovicích.

To jsem byl ještě malé batole. Když byl večer a zábava v plné parádě šli se hudebníci občerstvit.

Dechová sekce měla své nástroje postavené ve stojanech a jak víte většina žesťových nástrojů má na konci rozšířený zvukový tubus.

Zřejmě to zaujalo jednoho z opilých účastníků.

Stojany s nástroji mu zřejmě připomínaly v té chvíli pisoáry a tak si do jednoho z nich ulevil.

Jeho uživatel to naštěstí záhy zjistil.

Těchto drobných historek máme za ty roky spoustu. Jen si na ně vzpomenout a sepsat je.

A protože chci být pozitivní -))) těším se, že se všichni zase na podobných akcích brzy sejdeme.

A budeme z toho mít o to větší radost, čím delší byla nucená pauza. A budou dál vznikat různé hudební historky,

které spojují jako neviditelné vlásečnice ten náš muzikantský život a vtipně ho vždy okoření aby nebyl tak obyčejný.

Mějte se fajn a zůstaňte nám nakloněni.

Zdeněk